Už jednou jsem vás informovala o tom, jaká to jsem hodná duše. Abych byla přesnější, pomáhala jsem vybírat peníze pro nadaci Světluška, o které jsem psala TADY. A protože mi dělá převeliké potíže říkat NE, byla jsem k službám také na maturitním plese, který se uskutečnil minulý týden v pátek.
A protože jsem stratég tělem i duší, přemýšlela jsem, jaký post vybrat. Výběr padl na prodávání lístků. Proč? Řekla jsem si, že většina lidí bude mít vstupenku už zakoupenou, budu tam otravovat asi dvě hodiny a zbytek večera strávím tancem a osvěžením. (Jen nealkoholické nápoje samozřejmě. ,,Samozřejmě.")
A protože jsem ten stratég tělem i duší, šlápla jsem jako obvykle vedle.
V půl sedmé jsem s plnou polní (Což znamená psaníčko o velikosti většího banánu.) dorazila po jízdě, kterou jsem absolvovala s čerstvě vylíhnutým řidičem, (Takže jsem si cestou sepisovala závěť.) do Cihelny. Maturanti ve své klasicky stresové náladě pobíhali z místa na místo a nevěděli, co dřív připravovat. Moje zaučování probíhalo asi jako moje první plavání. Do vody mě taťka prostě hodil.
Nebyla jsem u vstupu naštěstí sama. Pomáhala mi naše úžasná šéfredaktorka, která je ve strategizování stejně úspěšná jako já. Neboť se na tuto pozici přihlásila se stejným úmyslem.
Nebudu vám lhát, dvě hodiny jsem si nemohla dojít ani na záchod. Trhala jsem lístky, počítala drobné, o které byla chvilkami opravdová nouze, a zoufale hleděla do sálu, kde moji spolužáci už nadšeně plesali. Ukázalo se, že spousta lidí nosí po kapsách jen papírové bankovky, sportovci přitom vylézají do astronomických výšek, a že nepříjemní jsou zvlášť ti, kteří ani nevědí, jestli si koupili lístek na stání nebo sezení.
Po hodině už jsem měla lehké křeče v oblasti rtů, neboť mě neustálé usmívání a přání dobrého večera unavovalo. Ale fronta jakoby se vlekla až ke vstupu do Calypsa, kam mladší přítomní hosté odcházeli značně posilnění alkoholem už kolem deváté hodiny, protože přicházeli pořád další a další lidé.
V půl jedenácté jsem to s Káťou zabalila s tím, že už stejně nikdo nepřijde. (A i kdyby, ochranka, co tam vesele chroustala pizzu vedle mého hladového žaludku, by ho jisto jistě dovnitř nepustila.) A protože jsem nestihla šerpování a předtančení, těšila jsem se alespoň na to, že spatřím půlnoční překvapení. A ten, kdo v pátek maturitní ples navštívil, mi může dát za pravdu, že se mi ten večer opravdu nedařilo.
Komentáře
Okomentovat